Z latinského litterālisu je doslovné něco podle písemného textu a správného a přesného smyslu slova, která se v něm používá . To znamená, že obrazový nebo navrhovaný význam není zohledněn.

Například: "Raul dal ruku svému otci" je fráze, která naznačuje, že tento muž pomáhal svému otci. Doslovný smysl by však potvrdil, že Raul dal otci své konce. Je zřejmé, že doslovný smysl je někdy nelogický.

"Budu poslouchat hudbu, abych zjistil, jestli se mohu inspirovat, abych napsal tuto poznámku" je další příklad fráze, jejíž doslovný význam neslouží k jejímu správnému pochopení. "Inspire" je sloveso, které odkazuje na přitahování vnějšího vzduchu do plic, ale také se používá k pojmenování narození myšlenky v mysli.

Doslovný překlad naopak obsahuje všechna slova v původním textu a vždy, když je to možné, ve stejném pořadí. Překladatel proto nezahrnuje svou subjektivitu ani talent v práci své práce, ale pouze vykonává úkol přezkoumání gramatiky a slovní zásoby.

Existují doslovné překlady, které ztrácejí význam: "Zavolám ti zpět" je výraz v angličtině, jehož doslovný překlad bude něco jako "Zavolám ti zpátky" . Správný překlad slova "Zavolám vám zpět" tedy není doslovný překlad, ale výraz jako "Vrátím hovor" . Automatickí překladatelé jsou založeni na tomto typu doslovných překladů, a proto často nefungují.